“Vařím, peču, peru, žehlím, starám se o děti, celou domácnost… a on to bere jako samozřejmost.”

“Všechno táhnu na svých bedrech, snažím se ho nezatěžovat, ale on to vůbec neocení.”

“Udělám vše, co si jen pomyslí, ale nikdo si mé práce doma neváží.”

“A když už potřebuju pohladit, na mé potřeby už není prostor, čas ani síla.”

A tak bych mohla pokračovat dále a dále. Tohle naříkání žen slyším nejen ve své praxi, ale i v kavárnách, při procházkách… vlastně je to téma, které je u nás českých žen neuvěřitelně časté. 

Děláme maximum, vnímáme potřeby druhého a chceme, aby svět kolem nás byl dokonalý. A v té jeho dokonalosti byli šťastní všichni, které milujeme. Makáme, snažíme se to všechno utáhnout, hledáme v té dřině střípky dokonalého štěstí i pro sebe, tak nějak ale zapomínáme na to, že jsme také jen lidé a máme ve vztahu i své vlastní potřeby. 

Není divu, že to jednoho dne prostě bouchne. 

Emoce jdou ven. Vše, co jsme v sobě potlačovaly, potřebuje spatřit světlo světa.

A jsou z nás (v racionálních očích mužů) často hysterky, přinejmenším labilní osobnosti, které neumí udržet emoce na uzdě. 

Kde se tedy stala chyba? Jak z toho ven? Máme jít cestou “kašlu na tebe a budu myslet jen na sebe”, nebo je lepší držet jazyk za zuby a přijmout fakt, že my ženy musíme být super-bytostmi, které jsou předurčeny k tomu, aby vše zvládly? 

Tak tedy, pojďme to klubko rozmotat. 

• Nejsme “super-bytosti” a nemusíme zvládat vůbec nic. Zapomeňte na to, že vám energie nikdy nedojde a vy rozhodně hysterka nebudete. Budete.
• Měly bychom si všechny uvědomit, že “jaký si to uděláš, takový to máš”. Krutá pravda, vím.
• Jak už jsem mnohokrát napsala, vztah je permanentní sebe-zkušenostní výcvik. Ten druhý vám neustále zrcadlí vaše vnitřní témata, a vy se máte učit měnit sebe, své postoje i stereotypy, které jste si pravděpodobně nabrala v původní rodině.
• Věřte mi, že muž jen reaguje na to, jak jste si systém fungování nastavila. Přijímá, když dáváte. A jde až tam, kde není stanovena hranice. Ano, ta hranice, kterou si neumíte s druhými nastavit.

A to nejdůležitější téma. 

Pokud jste v pozici neustálého dávání bez přirozeného zpětného přijímání, nejspíše máte problém s KOMUNIKOVÁNÍM SVÝCH VLASTNÍCH POTŘEB.

To je naše stěžejní téma. Proto jsme hysterky. A proto jsme často labilní, vyčerpané, znechucené a ze vztahů odcházíme s trvalými šrámy. 

Je pro nás tedy největším učebním materiálem se NAUČIT VNÍMAT SVÉ POTŘEBY, a zároveň je vůči partnerovi i rodině komunikovat. Nebát se mluvit o své nespokojenosti, negativních pocitech a chtít po tom druhém, aby mé potřeby respektoval. Uvědomit si, že není nic špatného na tom přát si pro sebe pozornost a pomoc. Zbavit se zažitých nastavení, že když si budu stěžovat, nikdo mě přece nebude mít rád. 

Jsem si jistá tím, že vztahy jsou tu i od toho, abychom vzájemně vnímali své potřeby a s radostí je naplňovali. Protože si přejeme, aby ten druhý byl šťastný, stejně jako si přejeme, aby někdo plnil naše přání. Ano, základem je péče o svůj svět, to už víme. Tohle je ale podle mě další stupeň, který je součástí vědomého prožívání partnerství. 

A jaké máte zkušenosti s naplňováním potřeb ve vztahu vy? 

Pokud chcete na svém partnerství zapracovat, pojďte to zvládnout se mnou. Můj online trénink “7 kroků k získání vědomého a šťastného vztahu” je pro vás nyní otevřený. REGISTRACE ZDE:

7 KROKŮ K ZÍSKÁNÍ VĚDOMÉHO A ŠŤASTNÉHO VZTAHU