Jak se nezbláznit z osobního růstu

Když jsem v roce 2003 začínala nabízet služby životního kouče, mnozí lidé kolem mě moc nechápali, co vlastně dělám a už vůbec nevěřili tomu, že se něčím takovým dá uživit. Když se dnes podívám, kolik možností máme v současné době pro to, abychom na sobě pracovali, mé srdce plesá. Na jednu stranu. Na druhou stranu se trochu děsím určitého přesycení lidí spirituální a duchovní potravou, která jim často nafoukne hlavu, vytvoří mylný pocit osvícenosti nebo vede dokonce do ještě většího stresu nebo k vyhoření a ztrátě motivace.

Jak-se-nezblaznitV dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit o mé zkušenosti z praxe životního kouče a člověka, který byl průvodcem velkému množství lidí na jejich cestě za štěstím a naplněním. A také s vámi chci sdílet své vlastní kopance, které mě nakonec navedly k lepšímu směru 🙂 Jaké chyby tedy během naší cesty za dobrým pocitem nejčastěji děláme?

Řešíme “vyšší patro” a nemáme zdravý základ

Během mé cesty jsem potkala mnoho lidí, kteří jezdili za šamany do latinské Ameriky, chodili do různých transformačních skupin nebo řešili s léčiteli jejich minulé životy a napojení se na astrální bytosti. Já osobně nejsem odpůrcem alternativních směrů léčení lidské psychiky, naopak. Jak jsem se ale mnohokrát přesvědčila, tyto přístupy jsou účinné pouze v momentě, kdy máme vyřešený svůj základní stavební kámen psychiky, a tím je nastavení naší podvědomé části mozku. Konkrétně mluvím o našem podvědomém emočním nastavení z doby naší výchovy a dospívání. Právě práce s mentalitou je pro začátek osobního přerodu důležitá, protože má na naše prožívání a vzorce současného chování obrovský vliv. Až v momentě, kdy poznáme základní strukturu své osobnosti a její naprogramování, můžeme ji očistit a pokračovat ve svém osobním přerodu dále. Kdykoliv tento krok přeskočíme, může se nám stát, že se ostatní techniky nepodaří integrovat do našeho vědomého prožívání nebo nám dokonce mohou způsobit přechodně totální zmatek v sobě samých i ztrátu fyzických sil. Pokud jste tedy na úplném začátku svého osobního přerodu, zaměřte se nejdříve na nastavení vaší mentální složky osobnosti. Zvědomte svá kořenová nastavení, která si nesete z rodiny a na těch negativních zapracujte, ideálně s certifikovaným koučem 😉

Můžete také vyzkoušet můj audioprogram o restartování života, více informací najdete zde: Restart vašeho života

Vytváříme si dogmata a šijeme si na sebe biče

Sama jsem prototypem člověka, který si na sebe uměl ušít neuvěřitelné množství vnitřních (ve finále sebezničujících mechanismů), které jej původně měly ochránit od nezdravého jednání 🙂 Byla jsem například přes deset let vegetariánem a dogmaticky jsem byla přesvědčená o tom, že takhle je to prostě správně a jiná cesta neexistuje. Jenže jsem po celé té době zjistila, že jsem si vlastně vystavěla vlastní vězení, ve kterém mi zrovna teď není dobře. Svobodně jsem se rozhodla jít na druhý břeh, a vyzkoušela jsem znovu maso jíst. Protože jsem na něj měla chuť. Musela jsem si tenkrát zcela znovu vybudovat svůj vlastní názor na pojídání masa, a dnes jej prakticky nejím. Nemám ale v hlavě červený zákaz, který by mě držel v mém vězení. Ve zkratce napsáno – mohu, ale nechci.

Věřte mi, že pocit štěstí a radosti nemůže být vykoupený desítkami zákazů, které si vybudujeme jen pro to, abychom se přiblížili nějakému ideálu. Primárně jde přece o to, abychom se cítili dobře a svobodně, to znamená, že nejdeme do extrému a hlavně nasloucháme sobě, i svému tělu. Každý z nás si musí sám přijít na to, co mu vyhovuje. Jak ve vztazích, tak v oblasti kariéry i zdraví. A zjistíme to jen tím, že budeme zkoušet a vnímat sami sebe. Nedělejte stejnou chybu jako já, a rozhodujte o svých krocích tak, aby byly v souladu s vámi. Vykašlete se na názor okolí, a když budete obědvat se svojí vegetariánskou kamarádkou, nemějte výčitky. Vaše tělo je jiné než její. Nebo ještě nepřišel váš čas, a to je také v pořádku.

Chci to všechno hned teď

Kdo mě delší dobu zná, dobře ví, že mým největším životním úkolem je zvládání mé netrpělivosti a ohnivosti. Nejraději bych vše realizovala hned a má obrovská chuť do života i práce mě někdy vede k tomu, že nevím, kde mi hlava stojí. Tedy, tak tomu bylo spíše v minulosti. Několikrát jsem se totiž na mé cestě spálila právě v tom, že jsem všechno chtěla hned. Mít méně kilo, detoxikovat tělo, změnit dosavadní fungování firmy, předělat celý byt, rychle realizovat nový projekt… Na konci mého snažení na mě nečekal kýžený pocit radosti, ale totální vyčerpání. To všechno mě vedlo k jednomu zásadnímu poznatku – v osobním růstu je důležitá vytrvalost a trpělivost, nikoliv ohnivost a impulsivní jednání. Všechny ty změny, které dnes chcete, jsou nejspíše správné. Jenže, když začnete měnit všechno najednou, brzy vám dojdou síly. Dejte si jasnou prioritu v tom, co potřebujete vyřešit jako první. Většinou je to něco, co vás pálí nejvíce a ubírá vám největší množství energie. Právě do toho se pusťte. Až budete mít hotovo, můžete si vzít další nespokojenost a pustit se do ní. Ale, všechno pěkně krok za krokem. A během té cesty změn nezapomínejte na svoji běžnou pohodu. Choďte pořád cvičit, relaxujte ve vaně a uvařte si dobré jídlo. Ať vám ta energie na cestě nedojde. A pokud se vám stále nedaří dosáhnout svého cíle? Možná na tom všem jen přílišně lpíte a dáváte celé té změně špatný energetický náboj. Skutečně změny se v našem životě většinou dějí až v momentě, kdy všechno vzdáme. Já sama se řídím moudrem: “Pokud něco skutečně chci, musím se toho nejdříve vzdát”. Teď vám to možná logiku nedává, ale to nevadí 😉 

Banner_audiprogram_restart

Tohle bylo jasné znamení 

Dalším faktorem, se kterým je zapotřebí pracovat s opatrností, je určité přesvědčení, že nám Vesmír dává jasné signály v naší cestě za změnou. Za svoji sebepoznávací éru jsem čím dál tím více esotericky naladěná, ale má to tedy své hranice. Věřím tomu, že nám do života přichází určité signály, které je dobré respektovat a vědomě se nad nimi zastavit. Ale, ne všechno přece musí být nějaké znamení. Jak to hezky popsala moje známá, řekla: “Víš co to znamená, když přeběhne strakatá kočka přes cestu zleva doprava? …. vůbec nic. Že přeběhla zleva doprava.” K tomu není co dodat, nemyslíte? 😉

Osobní růst je vážná věc 

Tento odstavec sem vlastně přidávám až poté, co jsem ke článku vybrala obrázek opice, která mě rozesmála. Omlouvám se všem, které pohoršila, ale směju se ještě teď. A budu, kdykoliv se na ní podívám. Nevím, jak vy, ale já se směju ráda. A radost chci prožívat i v době, kdy pracuji na svých těžších tématech, i když se zrovna necítím energeticky stoprocentně naladěná, menstruuji nebo je úplněk. Co tím chci říci? Neberte to všechno tak vážně a občas také odlehčete. Dejte si pivo s kamarády a bavte se o fotbalu nebo nových trendech líčení. Dovolte si opít se, chovat se dětinsky a taky se občas přejezte, když máte žravou. Duchovní růst musíte kombinovat se zemskými záležitostmi. Proč? No, protože jsme se narodili na Zemi a máme si zde užívat i vše zemské. A pořád, jsme přece jen lidé, nemyslíte?

Duchovní ego

Svůj článek uzavírám tématem, nad kterým poslední dobou hodně přemýšlím. A tím je novodobý mor mezi vědomými lidmi – duchovní ego. Musím se vždy pousmát (ve vší lásce), když potkám a poslouchám jedince, kteří mají pocit, že získali v nějaké oblasti osvícení. Odsuzují všechny ty, kteří “to” ještě nepochopili a oplývají určitou nadřazeností, která ale s osvícením nemá nic společného. Ano, mohli jste na své cestě prožít transformační zážitky, které jsou nevšední. Možná se vám podařilo svůj život komplexně změnit a máte chuť to učit všechny ostatní. V pořádku. Jen to, prosím, nenuťte všem, které potkáte. A také neodsuzujte ty, kteří to zatím ani nechtějí pochopit. Každý máme svůj vlastní čas. A ten nemusí přijít i během tohoto života. Třeba to máme pochopit až v tom dalším 🙂 Máme na nevědomost absolutní nárok a rozhodně nepatří mezi vědomé a osvícené chování to, že někoho soudíme. Opakem je soucit a láska, které bychom měli rozdávat všem, bez rozdílu. 

Mějte krásný den a všechny vás zdravím od kávy s vaječným koňakem a šlehačkou. Mimochodem, něco takového bych si před lety nedovolila. A už vůbec bych se tím nechlubila na svém (jinak úplně zdravém) blogu 😉